Nejrozsáhlejším prostorem Obecního domu je centrální Smetanova síň, přístupná z foyer v prvním patře. Pojmenováním koncertní síně vzdala Praha poctu tvůrci české moderní hudby Bedřichu Smetanovi. Z plastické výzdoby jsou nejpozoruhodnější štukové skupiny Vyšehrad a Slovanské tance po stranách podia od Ladislava Šalouna. Sochař tak šťastně rozřešil otázku připomenutí druhého génia české hudby, Antonína Dvořáka. K Smetanovu Vyšehradu z cyklu symfonických básní Má vlast tak odkazuje postava bájného Lumíra, vyprávějícího za doprovodu harfy báj o vlasti, zatímco protilehlý tančící pár je motivem převzatým z Dvořákových Slovanských tanců. V interiéru Smetanovy síně však nechybí připomínka dalších českých hudebních skladatelů, jejichž portrétní medailony jsou umístěny na poprsnicích lóží a balkonu.
K celkovému vzdušnému a zároveň slavnostnímu dojmu prostoru přispívají malby stropních výplní a nástěnné obrazy Karla Špilara. Zejména monumentální nástěnné obrazy Hudba, Poesie, Tanec a Drama patří mezi autorovy nejlepší práce vůbec.
Smetanova síň je především koncertním sálem pro 1200 posluchačů, ve kterém od doby jeho otevření účinkovaly nejvýznamnější světová hudební tělesa a interpreti, příležitostně se zde konají i nejrůznější společenské akce – zejména tradiční plesy nebo žádané reprezentativní galavečeře. Ve Smetanově síni je pravidelně zahajován i zakončován hudební festival Pražské jaro.
