Místa konání|Elektronická|Indie|Jazz|Pop|Rock|Zpěvák / Písničkář
Multižánrový klub zaměřený především na mladé kapely. Klub 15 minut vznikl v roce 2006 jako multikulturní prostor otevřený koncertům, elektronické hudbě, divadlu, výstavám či studentským večírkům v suterénu Tereziánské zbrojnice a profiloval se především jako vysokoškolský klub. V roce 2009 se Klub 15 minut přestěhoval do současných prostor na Komenského ulici a rozšířil své cílení i mimo studentskou komunitu, přičemž se stal nedílnou součástí olomoucké klubové scény. Po dobu své existence se v klubu odehrály desítky koncertů a vystoupila špička domácí alternativní, drumandbassové, reggae, house & techno scény.
Jazz Tibet Club je legendární olomouckou scénou, v níž se pojí hudební klub s restaurací a také unikátní génius locí. Vlídnou, domáckou atmosférou a dřevěným interiérem připomíná irské puby. V unikátním prostředí se tu konají koncerty špičkových kapel a hudebníků z celého světa, jejichž pojítkem je kvalitní hudba a poctivý přístup k ní.
Navzdory svému názvu však klub není zdaleka jen výhradně jazzovou scénou. Žánrově nespoutaná dramaturgie se zaměřuje na autorskou tvorbu a autentický projev a limituje se pouze charakterem prostoru. V programu klubu se tak vedle jazzu, blues, indie/rocku či folku a nadžánrových kombinací objevuje i alternativní hip hop nebo ambient a elektronika
Jazz club Teplice se nachází v prostorách nově zrekonstruovaného teplického zámku, jehož začátek výstavby spadá do 2. poloviny 12. století, kdy královna Judita založila „u vod teplých“ klášter benediktinek s kostelem zasvěceným Janu Křtiteli. Kolem kláštera se vyvinulo na konci 13. století město Teplice.
Klub vznikl v roce 2004 v centru Teplic z nadšení party lidí pro jazzovou hudbu. Po šesti letech dobré práce přijal nabídku Regionálního muzea Teplice využívat zámecký klub ke svým koncertům. Spojení jazzové hudby s krásnými historickými prostory a dobré akustice jsme nemohli odolat.
Menší prostory zámeckého klubu zaručují maximální kontakt hudebníků s publikem což přispívá k tolik potřebné klubové atmosféře.
I přes svůj název je klub otevřený všem žánrům, nejdůležitější je kvalita a originalita. Je zde opět prostor pro výtvarníky, kteří zde mohou vystavovat svá díla, jak obrazy tak plastiky. Mohou se zde konat literární akce a další klubové akce včetně divadla malých forem.
V komplexu Lázní III se nachází historicky velice cenný a architektonicky zajímavý koncertní sál Antonína Dvořáka. Každý týden zde koncertuje Karlovarský symfonický orchestr, jehož kořeny sahají až do roku 1835. Kromě Karlovarského symfonického orchestru je Dvořákův sál využíván v období Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary jako jeden z kinosálů.
Psal se rok 1993, kdy se Pavel Pavlů (El Prezidente), rozhodl otevřít menší bar. Využil skladový prostor melého obchodu s potravinami ve čtvrti Bohatice v Karlových Varech. Oficiální otvíračka byla stanovena na 1.9.1993. Jak je ale obvyklé u party kolem Pavla, neoficiální otvíračka na sebe nenechala dlouho čekat a mejdánek ve Slashi se rozjel už o 10 dní dříve.
V roce 1996 se dostál Slash velkých změn a bar svou energií vytlačil potraviny z prostoru úplně. V tomto roce se bar dočkal své první přestavby a rozrostl se o kulečníky a prostor dnešního podia.
Po počátečních personálních výměnách se sestava teamu barmanů ustálila a je postavena na dvou pilířích, které již přes 20 let neodmyslitelně patří do Slash baru. Jedním pilířem se stal Renda Svoboda, který je pověstný svým přehledem v hudbě (také se mu přezdívá Hudební wikipedie). Druhým pilířem se stal vzteklý pes Marek "Mrzák" Pospíšil, který Vás odzbrojí svým krutopřísným humorem už u vstupu do baru. Oba barmany doplňují mladé barmanky. Pozor na ně - žádný mejdan nekončí, dokud ony nechtějí!
Zlomový datum je květen 2006, kdy dochází k zásadní přestavbě. Celý interiér podle svých plánů a projektů vypracoval Tomáš Dolejš. Do Slashe připravil i typického indiána, který dohlíží jako starý šaman na všechny rozjeté party, aby vše jelo na plné kule.
První koncert se odehrál náhodou, kapela NARVAN přišla o plánovaný koncert a chtěla si zahrát třeba zadarmo, jen za pití. No a pak se to rozjelo. Ze začátku jen na podlaze, od 2010 již na pódiu. Poslední 5-7 roky se klub zaměřil nejvíce na západní hardcore/metal/punk scénu, podařilo se domluvit i taková jména, která v tomto regionu ještě nehrála.
Období 2016 - 2019 se ve Slashe odehrálo několik desítek kapel. Z těch největších k nám přijeli Paura, Billy The Kid, Don Gatto, Propain, Worst, Lord Bishop Rocks, Risk It, Insanity, Chelsea Smile, Nasty a další skvělé kapely..
Slash bar se stal jedním z nejnavštěvovanějších klubů v České republice, kam se rádi vrací, nebo nově navštěvují, zahraniční kapely.
Slash bar se stal pojmem, postojem, či určitým centrem generací i subkultur, kde u jednoho stolu u sklenky dobrého drinku spolu v poklidu sedí taková paleta lidí, že si uvědomíte, že ve Slashi se lidé chtějí jen příjemně bavit.
Místa konání|Jazz|Klasická|World|Zpěvák / Písničkář
VALDŠTEJNSKÁ LODŽIE je unikátní barokní památka, kterou nechal v blízkosti města Jičína vystavět vévoda Albrecht z Valdštejna jako originální reprezentativní sídlo. Lodžie je zastřešená terasa otevřená do okolí mohutnými arkádami a je součástí komplexu, který tvoří kromě zmíněné Lodžie i Čestný dvůr s hospodářskými budovami a rozsáhlý park Libosad. Celý tento projekt nebyl z důvodů náhlé smrti Albrechta z Valdštejna nikdy dokončen a objekt během několika staletí chátral. V současné době se v této památce dá využívat jen malá část interiérů, ale postupně se realizují prostory pro zázemí a multifunkční využití.
Hlavním prostorem pro pořádání venkovních akcí je zastřešená terasa o rozměrech 26 x 9 m, pro menší koncerty a představení je oktogonální místnost OKTOGON o rozměrech 8 x 6,5 m.
Veřejný sál Hraničář je v ústeckém kontextu jedinečným prostorem spojující současné výtvarné umění a samostatné dramaturgické žánry filmu, divadla, hudby, workshopů a dalších s veřejným životem ve městě. Pro hudební produkci je možné využít velký sál s kapacitou přes 400 osob nebo foyer s barem s kapacitou 100 až 200 osob.
