V následujících deseti letech zamýšlejí Haydnovy hudební slavnosti v rámci jednotlivých festivalových ročníků prezentovat tvorbu hlavních hudebních „národů“ či regionů, jež přispěly k formování klasicistní hudební řeči, která se záhy prosadila jako univerzální celosvětově užívaný hudební jazyk. Tento dramaturgický princip významně obohatí stávající zásady (orientace na skladatelská výročí, regionální hudební prameny, velká stěžejní díla klasicistní epochy). Záměrem organizátorů je věnovat hudebním „národům“ 40-50 % koncertních vystoupení festivalu.
Rozhodující postavení mezi těmito národy má Itálie. Italské a Itálií inspirované hudbě 17. a 18. století proto bude věnován 29. ročník festivalu (2021). Italská hudební inspirace dominovala světovému hudebnímu dění po více než tři staletí, s vrcholem v období klasicismu (16. - 19. stol.). Právě italští skladatelé přelomu 17. a 18. století formulovali nový způsob kompoziční práce, vycházející z intenzivnější práce s hudebním materiálem. Díky tomu právě v italském prostředí spatřily světlo světa nové hudební žánry, jež pak vévodily dalším staletím (koncert, symfonie aj.), některé další pak získaly novou vývojovou inspiraci (sonáta, opera atd.)…
Italská tvorba této doby se prostřednictvím zástupů italských hudebníků – skladatelů i interpretů, absolventů italských konzervatoří, jež odcházeli na významná hudebnická místa po celé Evropě – šířila po celém světě obrovskou rychlostí. Představovala nejavantgardnější vývojový trend, jenž přeměnil dobové hudební myšlení. Italští skladatelé této doby v čele s A. Vivaldim se stali obrovskou inspirací pro většinu evropských hudebních skladatelů. Zásadním způsobem ovlivnili také nejvýznamnější skladatele pozdního baroka (J. S. Bach, G. F. Händel aj.). Zároveň významně přispěli ke vzniku tzv. smíšeného vkusu (gemischter Geschmack), propojujícího do té doby přísně oddělované tzv. národní styly uplatňované v barokních kompozicích. Stáli tak u samotného zrodu principů budoucí klasicistní hudební řeči. Vedle postupně rostoucího významu zejména středoevropských hudebních skladatelů si italští skladatelé a interpreti udrželi po celou klasicistní epochu výsadní postavení. Týkalo se to zejména operního žánru, avšak rovněž v instrumentální tvorbě hráli Italové nadále významnou roli. Zcela bezkonkurenční význam pak mělo italské hudební školství 18. století, jež tento boom způsobilo. Stalo se vzorem pro významné evropské hudebně vzdělávací instituce následujícího věku.
