Mezi cíle festivalu patří také zasazení hudebních projektů do širšího kulturního rámce. Součástí festivalu je i diskuzní scéna, výstavy, poezie v různých formách, autorská čtení, divadlo, vizuální umění. Nehudební program od roku 2018 probíhá pod zastřešujícím názvem Salon Mechtilde.
Program festivalu se odehrává na dvou hlavních hudebních scénách (scéna Pod Bílou věží a Červené nádvoří) a také na unikátní Welcome scéně, která se nachází v neplacené volně přístupné zóně festivalového areálu. Vystupující na tuto scénu jsou vybírání prostřednictvím konkurzu. Welcome scéna je velkým přínosem pro mladé nadějné a dosud neobjevené talenty. O účast na této scéně, která není honorována, ale usilují také četní profesionální a již zavedení hudebníci.
Hudební festival Antonína Dvořáka se může pyšnit mnohaletou tradicí, během níž se jeho organizátorům podařilo etablovat jej mezi kulturní akce vysoké úrovně a v místech svého konání i prvořadého významu. Vznikl roku 1969 z iniciativy Společnosti Antonína Dvořáka (předsedou byl tehdy dr. Karel Mikysa) a Okresního kulturního střediska v Příbrami, kterým tehdy přislíbilo finanční podporu Ministerstvo kultury. A podpora to nebyla nikterak malá, protože tehdy umožňovala zvát i takové orchestry jakými jsou např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK hlavního města Prahy, PKO, Slovenská filharmonie či Filmový symfonický orchestr. Na festivalu v těchto letech však nechyběla ani celá řada vynikajících těles ze zahraničí. Příbramští se tak mohli stát rovněž svědky špičkových výkonů např. Leningradské filharmonie a Moskevské státní filharmonie, v neposlední řadě sem zavítala i Varšavská státní filharmonie nebo Royal Philharmonic Orchestra London s dirigenty Markem Emlerem, Charlesem Grovesem, Arvidem Jansonsem a Dimitrijem Kitajenkem. Po roce 1989 však došlo podobně jako v celé kulturní sféře i zde k významným organizačním změnám. Od r. 1990 převzalo jeho organizaci Divadlo Příbram, kde (snad) z nedostatku finančních prostředků festival ustrnul na třech až pěti koncertech a to z velké části pouze komorních.
Hudební festival Antonína Dvořáka pevně zakotvil v povědomí kulturně orientované příbramské veřejnosti a získává stále větší respekt v českých hudebních kruzích. Svědčí o tom nabídky o spolupráci významných českých i zahraničních interpretů. Z umělců jmenujme alespoň z poslední doby G. Beňačkovou, T. Hampsona, E. Urbanovou, D. Peckovou, V. Hudečka, R. Baboráka, J. Svěceného, J. Bártu, I. Ženatého, A. Plachetku, J. Bouškovou či K. Englichovou. Cílem festivalu samozřejmě i nadále zůstává připomínání cenného díla Mistra Antonína Dvořáka a snaha přiblížit příbramskému publiku v reprezentativní nabídce i další tituly české a světové klasické hudební tvorby minulých staletí i současnosti. Zároveň si klade za cíl inspirovat vznik nových děl či projektů a rovněž edukativně působit na publikum všech generací.
Hudební léto Kuks je mezinárodní festival klasické hudby konaný v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu.
V minulých letech zde již účinkovali:
houslisté Ivan Ženatý, Václav Hudeček, Josef Špaček, Gabriela Demeterová, basbarytonisté Adam Plachetka, Markus Flaig (Německo), Ivan Kusnjer, kontratenorista David Erler (Německo), sopranistky Martina Janková, Michiyo Keiko (Japonsko), Natalia Rubiś (Polsko), Jana Jonášová, Kateřina Kněžíková, mezzosopranistka Dagmar Pecková, tenorista Virgil Hartinger (Rakousko), violoncellista Jiří Bárta, hornista Radek Baborák, trumpetisté Otto Sauter (Německo), Miroslav Kejmar, harfistka Jana Boušková, varhaníci Jaroslav Tůma, Aleš Bárta a Wacław Golonka (Polsko), cembalisté Vojtěch Spurný, Barbara Maria Willi, hobojista Vilém Veverka, klarinetisté Claudio Mansutti (Itálie) a Ludmila Peterková, kytaristé Marco Socías (Španělsko), Carlo Domeniconi (Itálie) a Pavel Steidl;
orchestry a soubory: Filharmonie Hradec Králové, Severočeská filharmonie Teplice, Komorní filharmonie Pardubice, Collegium 1704, Ensemble Inégal, Musica Florea, Collegium Marianum, Bennewitz Quartet, Wihanovo kvarteto, Schola Gregoriana Pragensis, Český filharmonický sbor Brno, Martinů Voices, Český chlapecký sbor Boni pueri;
dirigenti a umělečtí vedoucí: Vojtěch Spurný, Marek Šedivý, Marek Štryncl, Václav Luks, Adam Viktora, David Eben, Petr Fiala, Jana Semerádová a další.
V rámci festivalu jsou rovněž uváděny skladby v novodobých premiérách. Jde především o kompozice z kukského archivu (Wernera Hymbra, Josepha Faltise, Maxima Jantschara, Wernera Zicha a Stephana Sailera), který založili v polovině 18. století členové řádu milosrdných bratří. Provedeny byly i novodobé premiéry z jiných pramenů, šlo např. o díla Václava Vodičky nebo Jakuba Jana Ryby.
Festival také podněcuje soudobou tvorbu objednávkou skladby, která zazní ve světové premiéře. Tématem premiér jsou tzv. šporkovské árie. V předchozích ročnících zazněly premiéry děl Emila Viklického (na téma Bonreposké árie), Ivana Kurze (na téma Hubertské árie), Otomara Kvěcha (na téma Zaječí árie), profesora University of York Thomase Simaku (na téma Herkomanské árie), Juraje Filase (na téma Čarodějnické árie), Carla Domeniconiho (na téma Bonreposké árie), Eduarda Douši (na téma Hubertské árie) a Jiřího Gemrota. V příštím roce půjde opět o skladbu na téma jedné ze šporkovských árií.
Festival pořádá Královédvorský chrámový sbor z.s. a správa hospitálu Kuks, ředitel a dramaturg festivalu je MgA. Vít Havlíček, Ph.D. Letošní ročník festivalu se konal pod záštitou kardinála Dominika Duky a hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána.
Masters of Rock je největší mezinárodní rockový open-air festival v ČR, pořádaný a pravidelně se rozrůstající ve Vizovicích u Zlína. Na festivalu vystupují především zahraniční rockové a metalové kapely.
MetalGate Czech Death Fest OpenAir je vícedenní letní metalový festival, který se koná v areálu Autocampu Brodský v Červeném Kostelci (Česká republika). Dramaturgicky v sobě festival kombinuje jednak průřez metalovými styly a subžánry, který byl doposud charakteristickým znakem MetalGate OpenAir, a jednak užší zaměření na death metal a grindcore, na čemž byly postaveny předchozí ročníky festivalu Czech Death Fest.
Mezinárodní hudební festival Kutná Hora patří mezi nejvýznamnější festivaly komorní hudby v České republice. Tvůrcem dramaturgie i výběru umělců je umělecký ředitel – violoncellista Jiří Bárta.
Bohužel i letošní rok 2021 je spojen s covidovou nejistotou. V loňském roce se nám podařilo festival uskutečnit, i když v posunutém termínu, s rouškami a všemi hygienickými opatřeními. Všichni doufáme a věříme ve zlepšení situace, a proto připravujeme další, již 14. ročník kutnohorského festivalu.
MFKH se stal již neoddělitelnou součástí kulturního dění ve městě s vysokou návštěvností z celé ČR i ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že jsme loni nemohli pozvat zahraniční umělce, rozhodli jsme se přesunout provedení všech Beethovenových 32 klavírních sonát v mistrovské interpretaci Konstantina Lifschitze na letošní rok. Tento velmi významný umělecký počin bude rozdělen do 8 podvečerů. Tím navyšujeme celkový počet koncertů komorní hudby na 16 koncertů. Věříme, že nejen pro Kutnou Horu bude tento festival v letošním roce něčím opravdu výjimečným. Kromě tohoto významného projektu zazní skladby klasické komorní literatury světově známých autorů (Haydn, Mozart, Vivaldi ad.), ale i soudobých a zřídka uváděných autorů (Tartini, Barber, Kabeláč, Klusák, Górecki ad.).
Koncerty komorní hudby Jiří Bárta tradičně propojuje a doplňuje o projekty na hranici žánrů. Do programu 14. ročníku kutnohorského festivalu zařadil Bachovu kantátu Ich habe genug (Mám již všeho dost) pro sólový bas, hoboj a smyčce propojenou s epickou básní Arnošta Lustiga v podání Vilmy Cibulkové, Jiřího Lábuse a Viléma Udatného nazvanou „Kantáta – tanec šílených“. Tématem hudebně-lyrického pásma je smrt jako vysvobození ze světa prostoupeného bídou a zoufalstvím a je obžalobou nejhrůznějšího zločinu v historii lidstva.
Obscene Extreme, nebo krátce OEF, je hudební festival zaměřený na žánry extrémního metalu, jako jsou death metal, grindcore, nebo i hardcore punk. Koná se každoročně v Trutnově, v severovýchodních Čechách. Obscene Extreme založil v roce 1999 Miloslav „Čurby“ Urbanec jako oslavu narozenin. Americký server Vice jej v roce 2015 popsal jako „nejbláznivější grindcore party v Evropě“. Festival se dle Českého rozhlasu vyznačuje „mimořádně tolerantní a přátelskou náladou“. Festival nabízí v areálu výhradně vegetariánskou a veganskou stravu.
Mezinárodní festival Pardubické hudební jaro je významnou kulturní událostí východočeského regionu již od roku 1978. Od roku 2013 je pořadatelem festivalu společnost Barocco sempre giovane, o.p.s., jejímž cílem je propagace trvalých kulturních hodnot a jejich zpřístupnění co nejširšímu spektru posluchačů. Festival nabízí hudbu všech slohových období, žánrově je zaměřen především na klasickou hudbu. Přibližně dvacet koncertů probíhá každoročně od začátku března do poloviny května v koncertních sálech a památkových objektech města Pardubic a dalších měst regionu. Festival představuje významné tuzemské i zahraniční umělce, komorní soubory, symfonické orchestry, operní a baletní soubory.
Od roku 2013 účinkovali na Pardubickém hudebním jaru např. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, PKF – Prague Philharmonia, Komorní filharmonie Pardubice, Collegium 1704, Ensemble Inégal a Barocco sempre giovane s dirigenty Heiko Mathias Förster (Německo), Shalev Ad-El (Izrael), Petr Altrichter, Václav Luks, Adam Viktora, Tomáš Brauner, Jan Kučera, Marko Ivanović, Marek Šedivý, dále operní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec, baletní soubory Slovenského národního divadla a Moravského divadla Olomouc, Wihanovo kvarteto, Heroldovo kvarteto, GUITAR4MATION – Kytarové kvarteto (Rakousko), Five Star Clarinet Quartet, Ciganski diabli (Slovensko), Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, Prague Cello Quartet, Guarneri trio, Smetanovo trio, houslisté Giuliano Carmignola (Itálie), Václav Hudeček, Josef Špaček, Jan Mráček, Jiří Vodička, Leoš Čepický a Pavel Šporcl, z violoncellistů mj. Jiří Bárta a Tomáš Jamník, klavíristé Ivo Kahánek, Piers Lane (Velká Británie), Igor Ardašev, Adam Skoumal, Jitka Čechová, Nozomi Nakagiri a Yuka Beppu (Japonsko), cembalisté a varhaníci Stéphane Béchy (Francie), Shalev Ad-El (Izrael), Jaroslav Tůma, Aleš Bárta, Pavel Svoboda, dále např. flétnista Yoshimi Oshima (Japonsko), klarinetistka Ludmila Peterková, trumpetista Oliver Lakota (Německo), tenoristé Štefan Margita a Petr Nekoranec a mnoho dalších umělců.
Koncerty Pardubického hudebního jara se konají pod záštitou významných osobností kulturního a politického života a velvyslanců zemí účinkujících umělců, s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky, Pardubického kraje, Statutárního města Pardubice a dalších subjektů.
Rock for People je jedním z největších letních open-air festivalů v České republice. Od prvního ročníku v roce 1995 se festival konal v Českém Brodě a od roku 2007 se přestěhoval do nepoužívaných prostor na letišti v Hradci Králové, kde uvítal mnoho zahraničních, českých a slovenských interpretů. Festival zahrnuje hudbu v žánrech rock, indie, punk, hardcore punk, metalcore, elektronic, ska, metal, pop, hip hop, drum and bass, dubstep, ale také divadla, diskuse, workshopy, street food zónu, hry a mnoho dalších aktivit.
