Festival navazuje a zapadá do celosvětového trendu hledání nových souvislostí mezi tradiční, klasickou a soudobou hudbou a vytváří tak svým charakterem jedinečnou hudební událost, která by na české hudební scéně těžko našla srovnání. Festival současně dává nový impulz k setkávání světových hudebníků a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou tradicí a to také hudební, přesto však mimo tradiční české metropole. Důkazem skutečnosti, že zaměření festivalu bylo vykročení tím správným směrem je úspěch minulého ročníku podpořený hudebními ohlasy ze strany publika a recenzemi hudebních kritiků, na kterém se v průběhu dvou dnů posluchačům představili interpreti z Norska, Švédska, Nizozemska, Japonska, USA, Německa, Rakouska, Polska a ČR. Proběhla tak akce se vskutku evropským přesahem.
Atmospheric folk death, black, black death, blackened pagan, black punk, dark, death, death doom, death thrash, doom, electronic industrial, thrash,... styly pěkně seřazené podle abecedy. Společným jmenovatelem je extreme metal, který v těchto podobách budeme servírovat na ETEF 2020.
ETEF je živoucí komunita, žádné výkřiky do tmy. Máme téměř nulovou bilanci změn v programu. Co vidíte na plakátu, to uvidíte a uslyšíte v létě na pódiu. Nelovíme “extraligové” headlinery. Těm patří Brutaly, Wackeny a podobné “Hellfesty”. Avšak nabušenou sestavu kapel, která kvalitativně obstojí i v nejtvrdší konkurenci, Vám zaručujeme už teď …
Kašpárek v rohlíku se rozhodl uspořádat festival Kefír, což je první bejbypankový festival ve vesmíru pro rodiče a děti pod širým nebem. Festival je ryze zážitkový, takže vše, co na něm prožijete, bude uloženo hluboko v paměťové mozkové úschovně. Čtěte o festivalu více, nebo skočte rovnou do programu. www.festivalkefir.cz
Festival je prestižní přehlídkou souborů, jejichž činnost je zaměřena na zpracování a prezentaci lidového umění folklorního regionu Čechy. Vychází ze skutečnosti, že mezi specifické rysy činnosti neprofesionálních folklorních souborů patří zaměření na širokou škálu prezentace lidového umění. Na rozdíl od festivalů v oblastech, kde je silná komunita živé tradice a jejich nositelů, vychází koncepce tohoto festivalu z možností a potřeb souborů, které musí vyvíjet daleko větší úsilí na udržení tradic nebo přímo na jejich renesanci.
Každý poslední víkend v červnu se do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků, aby se pobavily a užily si příjemné atmosféry města, zámeckého parku a skanzenu. Během festivalu se mohou potěšit krásou lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním průvodu i v mnoha různých pořadech, zkusit si itance z cizokrajných koutů světa a společně si zazpívat azatancovat u lidových muzik. Najdou zde zábavu i poučení, mohou zhlédnout vystoupení nejen našich, ale i zahraničníchsouborů a seznámit se tak s jinými kulturami. Mnoho diváků seuž po léta účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a někteří z nich si v ní přímo i zatančí. Na každoroční setkání se vždy těší nejenom samotní návštěvníci, ale i desítky účinkujících od nás i ze světa, neboť festival je už tradičně místem setkávání přátel lidových tradic a zábavy.
Mezi cíle festivalu patří také zasazení hudebních projektů do širšího kulturního rámce. Součástí festivalu je i diskuzní scéna, výstavy, poezie v různých formách, autorská čtení, divadlo, vizuální umění. Nehudební program od roku 2018 probíhá pod zastřešujícím názvem Salon Mechtilde.
Program festivalu se odehrává na dvou hlavních hudebních scénách (scéna Pod Bílou věží a Červené nádvoří) a také na unikátní Welcome scéně, která se nachází v neplacené volně přístupné zóně festivalového areálu. Vystupující na tuto scénu jsou vybírání prostřednictvím konkurzu. Welcome scéna je velkým přínosem pro mladé nadějné a dosud neobjevené talenty. O účast na této scéně, která není honorována, ale usilují také četní profesionální a již zavedení hudebníci.
Hudební festival Antonína Dvořáka se může pyšnit mnohaletou tradicí, během níž se jeho organizátorům podařilo etablovat jej mezi kulturní akce vysoké úrovně a v místech svého konání i prvořadého významu. Vznikl roku 1969 z iniciativy Společnosti Antonína Dvořáka (předsedou byl tehdy dr. Karel Mikysa) a Okresního kulturního střediska v Příbrami, kterým tehdy přislíbilo finanční podporu Ministerstvo kultury. A podpora to nebyla nikterak malá, protože tehdy umožňovala zvát i takové orchestry jakými jsou např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK hlavního města Prahy, PKO, Slovenská filharmonie či Filmový symfonický orchestr. Na festivalu v těchto letech však nechyběla ani celá řada vynikajících těles ze zahraničí. Příbramští se tak mohli stát rovněž svědky špičkových výkonů např. Leningradské filharmonie a Moskevské státní filharmonie, v neposlední řadě sem zavítala i Varšavská státní filharmonie nebo Royal Philharmonic Orchestra London s dirigenty Markem Emlerem, Charlesem Grovesem, Arvidem Jansonsem a Dimitrijem Kitajenkem. Po roce 1989 však došlo podobně jako v celé kulturní sféře i zde k významným organizačním změnám. Od r. 1990 převzalo jeho organizaci Divadlo Příbram, kde (snad) z nedostatku finančních prostředků festival ustrnul na třech až pěti koncertech a to z velké části pouze komorních.
Hudební festival Antonína Dvořáka pevně zakotvil v povědomí kulturně orientované příbramské veřejnosti a získává stále větší respekt v českých hudebních kruzích. Svědčí o tom nabídky o spolupráci významných českých i zahraničních interpretů. Z umělců jmenujme alespoň z poslední doby G. Beňačkovou, T. Hampsona, E. Urbanovou, D. Peckovou, V. Hudečka, R. Baboráka, J. Svěceného, J. Bártu, I. Ženatého, A. Plachetku, J. Bouškovou či K. Englichovou. Cílem festivalu samozřejmě i nadále zůstává připomínání cenného díla Mistra Antonína Dvořáka a snaha přiblížit příbramskému publiku v reprezentativní nabídce i další tituly české a světové klasické hudební tvorby minulých staletí i současnosti. Zároveň si klade za cíl inspirovat vznik nových děl či projektů a rovněž edukativně působit na publikum všech generací.
Hudební festival Znojmo přináší svému publiku širokou paletu hudebních stylů i druhů, propojuje zdánlivě nespojitelné a bourá hranice mezi žánry. Jednotícím prvkem a cílem celého festivalu však je dosažení maximální možné kvality a autenticity ve všech koncertech i inscenacích. Osou festivalu je pak nastudování a uvedení operního nebo baletního díla v několika reprízách. Každý ročník se vyznačuje sevřenou dramaturgií. V jednotném duchu se nesou všechny koncerty i ostatní doprovodné akce.
