Festival je prestižní přehlídkou souborů, jejichž činnost je zaměřena na zpracování a prezentaci lidového umění folklorního regionu Čechy. Vychází ze skutečnosti, že mezi specifické rysy činnosti neprofesionálních folklorních souborů patří zaměření na širokou škálu prezentace lidového umění. Na rozdíl od festivalů v oblastech, kde je silná komunita živé tradice a jejich nositelů, vychází koncepce tohoto festivalu z možností a potřeb souborů, které musí vyvíjet daleko větší úsilí na udržení tradic nebo přímo na jejich renesanci.
Jsme festival, který si na nic nehraje. Na zahradě kostela sv. Františka kousek od rušné Budějovické na vás čeká něco zcela jiného, než na co jste u hudebních festivalů zvyklí. Festival bloumající veřejnosti HABROVKA svou atmosférou navazuje pocit velkého pikniku a je určen pro malé i velké diváky. Pestrý program pak představuje neoposlouchané kapely a neokoukané divadelní představení, zajímavý doprovodný program a řadu dalšího. K tomu připočítejte domácí pokrmy, dobré pivo a další pochutiny. Sobotní dopoledne je tradičně věnováno dětem.
Horn Fest vzniknul z iniciativy českého hornisty Radka Baboráka, který by tímto krokem rád přispěl k zachování více než 300 leté tradice české hornové hry. Spojujícím prvkem celého festivalu je proto právě lesní roh. V rámci Horn Festu budou moct posluchači vyslechnout různé polohy tohoto nástroje podpořené rozmanitým nástrojovým obsazením a žánrově i dobově velmi pestrým programem. Budou se moci sami přesvědčit, že lesní roh není jen nástrojem loveckým, ale především nástrojem melodickým s nekonečným množstvím barevných škál, jenž se skvěle pojí jak s nástroji dechovými tak i se smyčci!
Mezi cíle festivalu patří také zasazení hudebních projektů do širšího kulturního rámce. Součástí festivalu je i diskuzní scéna, výstavy, poezie v různých formách, autorská čtení, divadlo, vizuální umění. Nehudební program od roku 2018 probíhá pod zastřešujícím názvem Salon Mechtilde.
Program festivalu se odehrává na dvou hlavních hudebních scénách (scéna Pod Bílou věží a Červené nádvoří) a také na unikátní Welcome scéně, která se nachází v neplacené volně přístupné zóně festivalového areálu. Vystupující na tuto scénu jsou vybírání prostřednictvím konkurzu. Welcome scéna je velkým přínosem pro mladé nadějné a dosud neobjevené talenty. O účast na této scéně, která není honorována, ale usilují také četní profesionální a již zavedení hudebníci.
Hudební léto Kuks je mezinárodní festival klasické hudby konaný v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu.
V minulých letech zde již účinkovali:
houslisté Ivan Ženatý, Václav Hudeček, Josef Špaček, Gabriela Demeterová, basbarytonisté Adam Plachetka, Markus Flaig (Německo), Ivan Kusnjer, kontratenorista David Erler (Německo), sopranistky Martina Janková, Michiyo Keiko (Japonsko), Natalia Rubiś (Polsko), Jana Jonášová, Kateřina Kněžíková, mezzosopranistka Dagmar Pecková, tenorista Virgil Hartinger (Rakousko), violoncellista Jiří Bárta, hornista Radek Baborák, trumpetisté Otto Sauter (Německo), Miroslav Kejmar, harfistka Jana Boušková, varhaníci Jaroslav Tůma, Aleš Bárta a Wacław Golonka (Polsko), cembalisté Vojtěch Spurný, Barbara Maria Willi, hobojista Vilém Veverka, klarinetisté Claudio Mansutti (Itálie) a Ludmila Peterková, kytaristé Marco Socías (Španělsko), Carlo Domeniconi (Itálie) a Pavel Steidl;
orchestry a soubory: Filharmonie Hradec Králové, Severočeská filharmonie Teplice, Komorní filharmonie Pardubice, Collegium 1704, Ensemble Inégal, Musica Florea, Collegium Marianum, Bennewitz Quartet, Wihanovo kvarteto, Schola Gregoriana Pragensis, Český filharmonický sbor Brno, Martinů Voices, Český chlapecký sbor Boni pueri;
dirigenti a umělečtí vedoucí: Vojtěch Spurný, Marek Šedivý, Marek Štryncl, Václav Luks, Adam Viktora, David Eben, Petr Fiala, Jana Semerádová a další.
V rámci festivalu jsou rovněž uváděny skladby v novodobých premiérách. Jde především o kompozice z kukského archivu (Wernera Hymbra, Josepha Faltise, Maxima Jantschara, Wernera Zicha a Stephana Sailera), který založili v polovině 18. století členové řádu milosrdných bratří. Provedeny byly i novodobé premiéry z jiných pramenů, šlo např. o díla Václava Vodičky nebo Jakuba Jana Ryby.
Festival také podněcuje soudobou tvorbu objednávkou skladby, která zazní ve světové premiéře. Tématem premiér jsou tzv. šporkovské árie. V předchozích ročnících zazněly premiéry děl Emila Viklického (na téma Bonreposké árie), Ivana Kurze (na téma Hubertské árie), Otomara Kvěcha (na téma Zaječí árie), profesora University of York Thomase Simaku (na téma Herkomanské árie), Juraje Filase (na téma Čarodějnické árie), Carla Domeniconiho (na téma Bonreposké árie), Eduarda Douši (na téma Hubertské árie) a Jiřího Gemrota. V příštím roce půjde opět o skladbu na téma jedné ze šporkovských árií.
Festival pořádá Královédvorský chrámový sbor z.s. a správa hospitálu Kuks, ředitel a dramaturg festivalu je MgA. Vít Havlíček, Ph.D. Letošní ročník festivalu se konal pod záštitou kardinála Dominika Duky a hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána.
Festival založený v roce 1999 probíhá v několika sálech a prostorech Trutnova. Hlavní koncert se koná v novém sále UFFO (držitel titulu Stavba roku), většina koncertů je v Koncertní síni B. Martinů, což je bývalý kostel s neopakovatelnou atmosférou. Další akce pak probíhají v music restaurantu Pod hradem.
Jazzinec je sérií koncertů, které vrcholí na Festivalovém Finále, na které následují After Parties a Autumn Parties. S výjimkou letních měsíců je tak Jazzinec téměř celoroční akcí. V hlavní části festivalu – od února do dubna – se každý týden koná jedna akce.
Specialitou Jazzince jsou i zcela mimořádné koncerty – jedinečné spojení českých muzikantů se světovými hvězdami – jediný koncert Victora Baileyho, Poogie Bella nebo Richarda Bony a Speciál CZ-SK bandu – jen pro tento večer sestaveným seskupením špičkových českých a slovenských muzikantů.
Na Jazzinci též probíhá předávání cen fotografické soutěže JAZZ WORLD PHOTO (http://www.jazzworldphoto.com) a v Trutnově je i první ročníková výstava této mezinárodní aktivity.
ento festival pořádaný Pražským jarem je věnovaný oslavě klavíru a postavě největšího českého klavíristy 20. století Rudolfu Firkušnému, který ostatně byl s Pražským jarem velmi těsně spjat.
