Alterna je v současnosti nejdéle fungující hudební klub Brně, jehož historie sahá až do roku 1990 a je momentálně jediným opravdovým vysokoškolským klubem v Brně. Ačkoliv je provozován na profesionální úrovni, za barem se setkáte jen se studenty. Klub totiž sídlí v budově VŠ kolejí VUT.
Klub je otevřen celoročně a nabízí prostory pro odpočinek, kulturu i divokou zábavu. Koncertní sezóna je úzce spojena s akademickým rokem, takže v průběhu letních prázdnin a zimního zkouškového období není v klubu žádný speciální program.
Místa konání|Další|Elektronická|Hardcore|Hip hop|Indie|Jazz|Klasická|Metal|Pop|Punk|Rap|Rock|World|Zpěvák / Písničkář
Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921 mimo jiné též podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Tuto stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Palác měl původně sloužit jakožto hokejový stadion, ale již na počátku výstavby došlo ke zjištění, že pro tyto účely sál nevyhovuje především rozměrově a projekt musel být narychlo přepracován na velký společenský sál. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec s velmi originálně řešenou sklem zastřešenou pasáží. Také celkové architektonické řešení je zajímavé, stavba nese výrazné rysy doznívající pozdní secese a právě nastupujícího modernismu. Velmi pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka (1859 – 1931), jenž Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho činžovních domů v Praze (Haštalská 6 a 8, Vězeňská 4, V Kolkovně 5,7, Myslíkova 4, Rašínovo nábřeží 70 a 78), které Havel vesměs prodal, aby mohl financovat stavbu Lucerny od r. 1905.
Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí rozměry 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží s kapacitou 2500 diváků. Využití sálu je pestré, od maturitních plesů přes koncerty, přednášky až po taneční soutěže apod.
Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města a to jak někdejšího Československa i České republiky, konalo se zde již velké množství koncertů, plesů, schůzí, konferencí, módních přehlídek, sportovních akcí (za První československé republiky např. turnaje v boxu či v zápasu). Jedná se o památkově chráněný komplex.
Místa konání|Elektronická|Jazz|Pop|Rock|Zpěvák / Písničkář
Hudební klub Music Lab je situován v prostorách Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde došlo nejen k revitalizaci objektu, ale zejména k vytvoření místa určeného pro střetávání studovaných, či amatérských hudebníků a široké veřejnosti. Music Lab má za cíl přinášet lidem hudební a kulturní rozhled, představovat hudební kapacity národního i světového formátu a také poskytnout každému umělci prostory a podmínky k nácviku, nebo prezentaci své tvorby. Music Lab je od začátku koncipován jako "Otevřený Kulturní Prostor", nabízející širokou škálu využití v podobě nové kulturní scény přímo v srdci Brna s téměř každodenním kulturním programem od hudby, přes divadlo a film, až po experimentální umění.
Nejmladší sál v budově Rudolfina vznikl v letech 1940–1942 podle návrhů architektů Antonína Engela a Bohumíra Kozáka jako menší koncertní sál v rámci úprav přilehlé Dvořákovy síně. Kapacita je 192 míst.
Stará Pekárna je klub a hospůdka s téměř každodenní nabídkou zajímavých koncertů nekomerčních a menšinových žánrů. Jazz, blues, rock, groove, etno, alternativa i různé další styly zaznívají z malého útulného pódia.
Místa konání|Další|Elektronická|Indie|Rock|Zpěvák / Písničkář
Je to nejdéle fungující rockový klub v Praze a nejspíš i v republice. Klub 007 Strahov, který slaví půlstoletí, vždy přitahoval fajnšmekry i podivíny se specifickým vkusem. Populární Sedmička se stala domovem žánrům, jako je punk, hip hop, hard core, ska, reagge nebo rockabilly.
Klenotem kláštera je Tereziánský sál s pozoruhodnou stropní freskou Zázraku blahoslaveného Vintíře. Jméno tomuto prostoru dala Marie Terezie, když klášter v roce 1753 navštívila. Sál vyniká slavnostní atmosférou a přívětivou akustikou. Z oken se naskýtá osvěžující pohled do klášterních zahrad, bohatá výzdoba je pokušením pro oči, zemité barvy však poskytují pocit pohodlí.
Tereziánskému sálu sluší zvuk komorních seskupení, zvláště hebkost dřevěných dechových nástrojů či měkká barva tónů klavíru nebo jeho předchůdců. Klid kláštera a zároveň okázalost barokní výstavby povyšuje každý okamžik zde strávený ve sváteční událost.