Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921 mimo jiné též podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Tuto stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Palác měl původně sloužit jakožto hokejový stadion, ale již na počátku výstavby došlo ke zjištění, že pro tyto účely sál nevyhovuje především rozměrově a projekt musel být narychlo přepracován na velký společenský sál. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec s velmi originálně řešenou sklem zastřešenou pasáží. Také celkové architektonické řešení je zajímavé, stavba nese výrazné rysy doznívající pozdní secese a právě nastupujícího modernismu. Velmi pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka (1859 – 1931), jenž Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho činžovních domů v Praze (Haštalská 6 a 8, Vězeňská 4, V Kolkovně 5,7, Myslíkova 4, Rašínovo nábřeží 70 a 78), které Havel vesměs prodal, aby mohl financovat stavbu Lucerny od r. 1905.
Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí rozměry 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží s kapacitou 2500 diváků. Využití sálu je pestré, od maturitních plesů přes koncerty, přednášky až po taneční soutěže apod.
Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města a to jak někdejšího Československa i České republiky, konalo se zde již velké množství koncertů, plesů, schůzí, konferencí, módních přehlídek, sportovních akcí (za První československé republiky např. turnaje v boxu či v zápasu). Jedná se o památkově chráněný komplex.
