Místa konání|Další|Elektronická|Hardcore|Hip hop|Indie|Jazz|Klasická|Metal|Pop|Punk|Rap|Rock|World|Zpěvák / Písničkář
Kongresové centrum Praha je rozsáhlá neofunkcionalistická budova v Praze 4 – Nuslích. Nachází se na adrese ulice 5. května 1640/65, poblíž stanice metra C, Vyšehrad.
I díky kongresovému centru se Praha stala v roce 2017 osmou nejpopulárnější konferenční destinací světa dle asociace International Congress and Convention Association.
Jedná se o největší kongresové centrum v Česku. K budově přiléhá také hotel Holiday Inn, Business Centrum Vyšehrad. Hlavním majitelem je v současnosti Česká republika s podílem 55 % a dále Hlavní město Praha s podílem 45 %.
K dispozici je až 70 různě velkých sálů s kapacitou celkem 9300 osob; největší z nich, Kongresový sál, pojme 2 764 lidí. Akustika Kongresového sálu patří podle odborníků k nejlepším na světě (13. v pořadí). Běžně se zde konají koncerty, plesy, zasedání a další kulturní události. K jeho přednostem patří mj. jedinečný výhled přes Vltavu na panorama Pražského hradu.
Místa konání|Další|Elektronická|Hardcore|Hip hop|Indie|Jazz|Klasická|Metal|Pop|Punk|Rap|Rock|World|Zpěvák / Písničkář
Skelet budovy vznikal v letech 1907 až 1921 mimo jiné též podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Tuto stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Palác měl původně sloužit jakožto hokejový stadion, ale již na počátku výstavby došlo ke zjištění, že pro tyto účely sál nevyhovuje především rozměrově a projekt musel být narychlo přepracován na velký společenský sál. Na tehdejší dobu se jednalo o velice unikátní stavbu, neboť to byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec s velmi originálně řešenou sklem zastřešenou pasáží. Také celkové architektonické řešení je zajímavé, stavba nese výrazné rysy doznívající pozdní secese a právě nastupujícího modernismu. Velmi pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka (1859 – 1931), jenž Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho činžovních domů v Praze (Haštalská 6 a 8, Vězeňská 4, V Kolkovně 5,7, Myslíkova 4, Rašínovo nábřeží 70 a 78), které Havel vesměs prodal, aby mohl financovat stavbu Lucerny od r. 1905.
Jádrem komplexu je Velký sál Lucerny, jehož rozměry činí rozměry 54 metrů na délku, 25,5 metrů na šířku a 9 metrů na výšku. Velký sál zabírá celkem tři podzemní podlaží s kapacitou 2500 diváků. Využití sálu je pestré, od maturitních plesů přes koncerty, přednášky až po taneční soutěže apod.
Prakticky od ukončení výstavby a uvedení komplexu do provozu až do dnešních dob se jedná o významné kulturní a společenské středisko hlavního města a to jak někdejšího Československa i České republiky, konalo se zde již velké množství koncertů, plesů, schůzí, konferencí, módních přehlídek, sportovních akcí (za První československé republiky např. turnaje v boxu či v zápasu). Jedná se o památkově chráněný komplex.
Místa konání|Další|Elektronická|Indie|Jazz|Klasická|Pop|Rock|World|Zpěvák / Písničkář
MeetFactory je neziskové mezinárodní centrum současného umění založené v roce 2001 umělcem Davidem Černým. V důsledku povodní v roce 2002 bylo nutné opustit původní prostory v Praze - Holešovicích a projekt byl vzkříšen o tři roky později v průmyslové budově v pražské čtvrti Smíchov, ve specifickém prostoru mezi dálnicí a aktivní železniční tratí. Program byl spuštěn po rozsáhlé rekonstrukci prostor v roce 2007.
Program MeetFactory utvářejí čtyři dramaturgické linie - hudba, galerie, divadlo a program rezidenčních pobytů pro umělce.
Místa konání|Jazz|Klasická|World|Zpěvák / Písničkář
Nejrozsáhlejším prostorem Obecního domu je centrální Smetanova síň, přístupná z foyer v prvním patře. Pojmenováním koncertní síně vzdala Praha poctu tvůrci české moderní hudby Bedřichu Smetanovi. Z plastické výzdoby jsou nejpozoruhodnější štukové skupiny Vyšehrad a Slovanské tance po stranách podia od Ladislava Šalouna. Sochař tak šťastně rozřešil otázku připomenutí druhého génia české hudby, Antonína Dvořáka. K Smetanovu Vyšehradu z cyklu symfonických básní Má vlast tak odkazuje postava bájného Lumíra, vyprávějícího za doprovodu harfy báj o vlasti, zatímco protilehlý tančící pár je motivem převzatým z Dvořákových Slovanských tanců. V interiéru Smetanovy síně však nechybí připomínka dalších českých hudebních skladatelů, jejichž portrétní medailony jsou umístěny na poprsnicích lóží a balkonu.
K celkovému vzdušnému a zároveň slavnostnímu dojmu prostoru přispívají malby stropních výplní a nástěnné obrazy Karla Špilara. Zejména monumentální nástěnné obrazy Hudba, Poesie, Tanec a Drama patří mezi autorovy nejlepší práce vůbec.
Smetanova síň je především koncertním sálem pro 1200 posluchačů, ve kterém od doby jeho otevření účinkovaly nejvýznamnější světová hudební tělesa a interpreti, příležitostně se zde konají i nejrůznější společenské akce – zejména tradiční plesy nebo žádané reprezentativní galavečeře. Ve Smetanově síni je pravidelně zahajován i zakončován hudební festival Pražské jaro.
Kavárna. Klub. Bar. Kombinace všech tří. Záleží na tom, v jaký den a v jakou hodinu do POTRVÁ přijdete. Když otevřete dveře, snadno vstoupíte do našlápnutého koncertu v hudebním klubu, živého baru ale i klidné kavárny, kde můžete v klidu usrkávat své latté.
Jeden z deseti nejlepších jazzových klubů v ČR. Revoluční hudební a divadelní scéna. Kulturní památka, nejstarší svého druhu ve střední Evropě. A hlavně místo, kde Vás čeká mezi hvězdnými hudebníky, prezidenty a dalšími vrcholnými osobnostmi veřejného života nezapomenutelný hudební zážitek.
Od svého založení v roce 1957 byl klub hlavním sídlem jazzu v celé ČR. Skutečné světové proslulosti ale dosáhl až po sametové revoluci pod záštitou přední umělecké agentury Pragokoncert Bohemia, který z jednoho ze tří nejstarších středoevropských klubů udělal světovou špičku a představil klub mezinárodnímu publiku i umělecké obci.
Psal se rok 1993, kdy se Pavel Pavlů (El Prezidente), rozhodl otevřít menší bar. Využil skladový prostor melého obchodu s potravinami ve čtvrti Bohatice v Karlových Varech. Oficiální otvíračka byla stanovena na 1.9.1993. Jak je ale obvyklé u party kolem Pavla, neoficiální otvíračka na sebe nenechala dlouho čekat a mejdánek ve Slashi se rozjel už o 10 dní dříve.
V roce 1996 se dostál Slash velkých změn a bar svou energií vytlačil potraviny z prostoru úplně. V tomto roce se bar dočkal své první přestavby a rozrostl se o kulečníky a prostor dnešního podia.
Po počátečních personálních výměnách se sestava teamu barmanů ustálila a je postavena na dvou pilířích, které již přes 20 let neodmyslitelně patří do Slash baru. Jedním pilířem se stal Renda Svoboda, který je pověstný svým přehledem v hudbě (také se mu přezdívá Hudební wikipedie). Druhým pilířem se stal vzteklý pes Marek "Mrzák" Pospíšil, který Vás odzbrojí svým krutopřísným humorem už u vstupu do baru. Oba barmany doplňují mladé barmanky. Pozor na ně - žádný mejdan nekončí, dokud ony nechtějí!
Zlomový datum je květen 2006, kdy dochází k zásadní přestavbě. Celý interiér podle svých plánů a projektů vypracoval Tomáš Dolejš. Do Slashe připravil i typického indiána, který dohlíží jako starý šaman na všechny rozjeté party, aby vše jelo na plné kule.
První koncert se odehrál náhodou, kapela NARVAN přišla o plánovaný koncert a chtěla si zahrát třeba zadarmo, jen za pití. No a pak se to rozjelo. Ze začátku jen na podlaze, od 2010 již na pódiu. Poslední 5-7 roky se klub zaměřil nejvíce na západní hardcore/metal/punk scénu, podařilo se domluvit i taková jména, která v tomto regionu ještě nehrála.
Období 2016 - 2019 se ve Slashe odehrálo několik desítek kapel. Z těch největších k nám přijeli Paura, Billy The Kid, Don Gatto, Propain, Worst, Lord Bishop Rocks, Risk It, Insanity, Chelsea Smile, Nasty a další skvělé kapely..
Slash bar se stal jedním z nejnavštěvovanějších klubů v České republice, kam se rádi vrací, nebo nově navštěvují, zahraniční kapely.
Slash bar se stal pojmem, postojem, či určitým centrem generací i subkultur, kde u jednoho stolu u sklenky dobrého drinku spolu v poklidu sedí taková paleta lidí, že si uvědomíte, že ve Slashi se lidé chtějí jen příjemně bavit.
